Starší generace, počínaje dnešními čtyřicátníky, ještě pamatuje dobu, kdy hodnota západoněmecké Marky několikanásobně převyšovala československou Korunu. Západní Německo bylo pro mnohé české podnikatelské subjekty vzorem a lidé snili o tom, že snad brzy, za pár let, se česká finanční sféra dorovná té německé. Časem se tyto mlhavé iluze vytrácely v dáli, i když je trochu podpořil vstup do Evropské unie.
Nižší produktivita práce v České republice je také příčinou nižších mezd
Dnes by mnozí z nás dokonce uvítali referendum o vystoupení z tohoto evropského svazku. Jak je na tom česká ekonomika, potažmo mzdové hodnocení v České republice ve srovnání s Německem? Nemá smysl nasazovat si růžové brýle a měli bychom tu realitu vnímat takovou, jaká skutečně je. Podnikatelé i jejich zaměstnanci pracují v Německu přibližně 35 hodin týdně.
V České republice se pracuje většinou 40 hodin týdně, ale téměř každý osmý z nás (v produktivním věku) vynakládá pracovní úsilí v době přesahující 50 hodin pro každý kalendářní týden. Taková produktivita by měla být řádně odměněna, napadne vás, ovšem je tomu přesně naopak. Česká mzda dosahuje ve skutečnosti do necelé třetiny té německé.
Řeč čísel hovoří jasně. Průměrná mzda v naší zemi je 31 646 korun a ta německá přesahuje 95 tisíc korun, (přepočtených z měny Euro).
Český statistický úřad však neuvádí počet osob v Česku, kteří pracují za minimální mzdu. Průměrné hodnoty totiž samy o sobě nejsou a nemohou být měřítkem kvality celého systému, do průměru jsou totiž započítány obrovské rozevřené nůžky od minimální mzdy až po milionové příjmy nejbohatších jedinců.
A právě nesourodé složení společnosti je tím balvanem v rozběhnutém soukolí. Motivace lidí pracovat je velice různá, většinou lidé pracují a podnikají, aby získali potřebné množství bankovek a ty převedli na užitné předměty, pokud pomineme platby za nájmy a energie. Prozatím lze spočítat pouze na prstech rukou počet firem, kterým se daří, a zároveň je práce nesmírně naplňuje, jsou to zpravidla rodinné firmy s mnohaletou tradicí, ale i ty musí čelit legislativním omezením a nařízením a zároveň lidem závistivým, nepřejícím a nesebevědomým.