Víte, co je mochyně peruánská čili latinsky Physalis Peruviana? Tato rostlina, patřící do čeledi lilkovitých, je příbuzná s mochyní židovskou třešní, kterou důvěrně známe z našich zahrádek – jsou to ty krásné oranžové lampionky, které se využívají do suchých květinových vazeb. Physalis Peruviana je – na rozdíl od té naší okrasné – jedlá, ačkoliv tak její „lampionek“ na první pohled nevypadá. Je totiž šedozelený. Její původ je v Jižní Americe, kde jsou její žlutooranžové plody známé pod názvem třešeň Inků.
Mochyni peruánskou už v dávných dobách používaly jihoamerické domorodé kmeny jako rostlinu léčivou, která čistí (pomáhá zejména při vylučování solí, kyselin a dalších škodlivin) a celkově posiluje organismus, a přispívá při léčbě revmatismu a dny. Zde je třeba zdůraznit, že ke konzumaci jsou určeny pouze bobule uvnitř lampionku, neboť rostlina je, stejně jako všechny lilkovité, jedovatá. Pletiva obsahují laktony, zejména fysalin, v oddencích jsou to alkaloidy a žádná sláva to není ani s nezralými plody. Životu nebezpečná však není; dokáže ale způsobit značné zažívací potíže.
Jak se mochyně užívá?
Optimální způsob je samozřejmě konzumace čerstvých zralých plodů. Protože však v našich končinách toto běžně možné není, využívají se sušené bobule. Ty se připravují ve formě odvaru, a to v poměru cca 10 bobulí na ¼ litru vody. Pije se 1x denně. Drcené bobule lze přidávat i do jiných bylinných čajů. Anebo je zkuste v müsli, smothie, dezertech, apod.
Mochyni peruánskou je možné si vypěstovat i v našich domácích podmínkách – její semena zakoupíte běžně na trhu. Ale jestli se vám podaří docílit i plné zralosti plodů, těžko říci. Přece jenom tato trvalka potřebuje ke své vegetaci trvalejší teplé počasí – vždyť pochází ze subtropů. A proto bude zřejmě lepší spolehnout se na sušenou mochyni jako doplněk stravy.